Paní Anna vzpomíná promítání pohádky Čert a Káča:

Pamatuji se, že jsme ji měli doma, když jsem byla děcko. Právě kvůli této pohádce si můj mladší brácha rozbil hlavu o topení. Tak se mi to hned vybavilo, když jsem uviděla obrázek z této pohádky.

Mě s bráchou bylo tak 8, 9 let a tomu mladšímu 5. Naši nás nechali chvilku samotné doma a my jsme si promítali. A protože mladší byl takový strašpytel, tak jsme ho chtěli postrašit. Nakukali jsme mu, že mu promítneme o Koblížkovi a dali jsme mu tam toho lucifera, jak tam sedí v pekle na trůně. Bráška se samozřejmě polekal a my ho ještě navíc vyděsili tím, že jsme tím obrázkem pohybovali po zdi, jako že ho ten čert honí. Bráška dostal málem záchvat a jak utíkal.

Chudák ani nedíval kam a narazil přímo na topení. Pak jsme se pak vyděsili my, protože mu tekla krev, naši nikde, no a když se vrátili, tak jsme dostali pořádný výprask. Z toho plyne ponaučení, že i takové promítání pohádek se může pěkně zvrhnout, když jsou děti vynalézavé.